Vlk chovatelem

Ještě dnes si živě vybavuji, jak jsem si kupoval svou první počítačovou hru. Jednalo se o simulátor zoologických zahrad a právě tato volba zřejmě posílila mou lásku ke zvířectvu všeho druhu. Neustále jsem pak přemlouval rodiče, aby mi koupili křečka, pokud možno i s křečicí, případně psa nebo kočku, a když na nic zmíněného nepřistoupili, snížil jsem svoje nároky na malou laboratorní myšku, jejíž cena nepřesahovala deset korun za kus. Nutno říct, že ani poté, co jsem ustoupil, kam až to šlo, jsem nebyl vyslyšen.

Moje povaha mi však nedovolovala, abych se vzdal bez boje, a proto jsem alespoň třikrát týdně navštěvoval zverimex, kde už mě paní majitelka velmi dobře znala. Do obchodu jsem tak vždy vstupoval snad až s familiárním pozdravem "Brý poledne, panímámo". Od té chvíle se radost v její tváři stupňovala a pokaždé dosáhla vrcholu, když jsem po několika hodinách obchod opouštěl. To, že se jí moje přítomnost zamlouvala, jsem usoudil hlavně z toho důvodu, že hned po mém odchodu okamžitě zamkla a zhasla, zřejmě aby si uchovala dobrý pocit z mojí návštěvy. V podstatě neustále jsem si lámal hlavu nad tím, jaké zvíře si pořídit, aby si ho rodiče nevšimli. To značně zúžilo můj okruh možností, ze kterého vypadl slon, žirafa, lední medvěd, tygr, zakrslý čuník, opička, papoušek, pes i kočka. Avšak poté, co mi moji milí rodiče nechali v pokojíku postavit patrovou postel, se začal rýsovat můj lišácký plán. Ve škole jsem tou dobou místo zápisků vytvářel nákresy výběhu, ale protože moje známky byly mizerné už dřív, neměla nepozornost na můj prospěch většího dopadu.

Jednoho slunného odpoledne o několik týdnů později jsem měl vše připraveno. Nyní už jen stačilo koupit malou bílou myšku a vypustit ji do terária důmyslně umístěného za polštáři na patrové posteli. Trochu nervózně jsem očekával příchod rodičů, ale vše běželo jako na drátkách. Jedinou mezerou v mém plánu bylo načasování. Dalšího dne jsme totiž odcestovali do Rakouska, a to hned na tři dny, což by nevadilo, kdybych do terária stihl nainstalovat vodní pítko. V neděli po příjezdů domů to tak nebyl vizuální vjem, který mou lest prozradil, ale nasládlý zápach rozkládajícího se dehydrovaného hlodavce, jenž bez obtíží zaplnil celý byt. Jak se říká, "žádný učený z nebe nespadl".

Po mém prvním marném chovatelském pokusu, který moje mamka rozdýchávala snad jen o trochu líp než pětku z posledního diktátu, se rodiče usnesli alespoň na tom, že pořídí akvárium. Byla to krása do doby, než otčím přinesl nakaženou rybku a bez karantény ji hodil k ostatním. Do konce týdne zůstal v mém vodním světě jediný živý tvor, a to vyděšený šnek, přisátý na skle. Zvláštní, že kvůli hejnu ryb se nedělalo tolik povyku jako kvůli jedné chcíplé myši.

Vrcholu svého chovatelství jsem však dosáhl o rok později, a to na dovolené u příbuzných na Slovensku. Toho roku se jim narodila spousta malých koťátek, nad kterými srdce zaplesalo. Řekl jsem našim, že babička tuhle říkala, jak by se jí kočka náramně hodila. Než jsem se nadál, seděl jsem v autě na cestě domů s kočkou pro babču v krabici, a to bez toho, že by někdo byť telefonátem ověřil mé tvrzení. V Čechách nastala přesně ta situace, v kterou jsem doufal. Ani jedna z babiček nechtěla o kočce slyšet, tudíž našim nezbylo nic jiného než si ji ponechat. Byl jsem v sedmém nebi. Ve svém oblíbeném zverimexu jsem pořídil vybavení, včetně kšírek a vodítka. Hrdě jsem se pak promenádoval s kočičí přítelkyní po naší ulici, ale jen do doby, než uviděla sousedovic psa. Tehdy se po mě vyškrábala nahoru jako na strom a měl jsem ještě týden záda v jednom ohni. V ten den z mé hrdosti a nadšení značně ubylo. S venčením jsem však za žádnou cenu nepřestal a často jsem chodil s mou milou ven i před odpoledním vyučováním. Samým štěstím jsem si však jednou zabouchl klíče od bytu a na tzv. odpoledku se již nestihl dostavit. Omluvenku ve znění - Můj syn venčil kočku a zabouchl si klíče od bytu. bral pan učitel hudební výchovy bůhvíproč jako provokaci, a strávil jsem tak několik hodin po škole.

Dnes se již nepokouším marně chovat zvířenu doma, ale jsem věrným návštěvníkem zoologických zahrad. Došel jsem totiž k závěru, že snaha udělat Vlka chovatelem má stejný výsledek jako učinit kozla zahradníkem.